Úvodní strana

                          Rok 2012

Začal pro naše sdružení  příjemným překvapením. Rakouští přátelé nám  a naší činnosti  na stránkách jejich časopisu věnovali  mnoho prostoru a napsali  o nás spoustu  pozitivního. Moc nás všechny těší, že o naši činnost projevili takový velký zájem. Velmi si této pocty považujeme.  Je nám líto, že jim stejným způsobem nemůžeme oplatit. Pokusíme se o jejich činnosti a přátelských vzájemných vztazích více informovat na našem novém webu, který pro nás připravuje nový administrátor.  Chtěli bychon také dát prostor na našem webu přátelům ze Slovenska a Polska.

   Co o nás píší Rakouští přátelé

  ofoceno z rakouského časopisu    

Vánoční povídání na závěr roku 2011

Další rok za námi. Tuto obligátní větu říkáme při každé příležitosti týkající se něčeho pro nás významného.  Tuto obligátní větu říká skoro každý. Dá se říci, že zní všude  a  stále. Podle ní můžeme i sledovat, jak nám život utíká a jak se nám krátí. Můžeme dělat co chceme, stále je to podle stejné písničky.  „A zase je rok za námi“. K tomu můžeme ještě dodat sloku z písně, ve které se zpívá: „ Čas je běžec dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si.   Pokoj si nedáme ani my. Proč?  Také jedno úsloví, naše, podle kterého se řídíme my. Ti co nejsou postiženi si ho neuvědomují.  „Pohyb je život a život je pohyb“. Pro zdravého člověka běžná věc. Pro nemocného, který není schopen si zavázat botu, rozepnou knoflík u kalhot s následkem, po němž se Vám v kalhotech rozleje  mokré teplo?! Tyto dvě věty, ať už obligátní, či neobligátní  nás vědomky i nevědomky provázejí celý život.

     Životem nás provázejí i jiné  skutečnosti. Rodiče, škola, kamarádi, lásky, ze kterých se stávají životní družky. Někdy na krátko a jindy na velmi dlouhý společný život. Takový život bývá většinou krásný a v prvním případě  méně krásný. Do života se nám připlétají i jiné neovlivnitené události. Nemoc, úraz a podobně. Mají-li následky dost těžko se s nimi vypořádáváme. Potřebujeme vědět, že nejsme sami a že jsou i jiní podobně postižení a že nám pomůže si s nimi o stejných problém povídat.  Co z toho vzniká už víte. U nás to je naše sdružení.

       Začali jsme se scházet na jaře roku2007 a na podzim téhož roku už jsme  byli kolektivem. Dá se říci, že dost dobrým. Prý se do tří let ukáže kvalita kolektivu a když  ne je konec.  Je  zajímavé především to, že se tak různorodá společnost lidí dokáže dát na tak dlouho dohromady. (havíř, ekonomka, traktorista, kuchařka, učitelka, ředitel firmy, politik) a další. Je to různorodá skupina profesí a povah. Mohl by každý z nich táhnout za svůj provaz, každý kopat pro sebe. Je to však tak, jak to má být. Rozhodli se táhnout za jeden a trvá to už pátý rok? Nedávno jsem dostal meilik pod názvem "umřel nám a nikomu neschází".  Byl o zdravém rozumu. Jsem přesvědčen, že neumřel, že je jenom tím shonem zašlapán do bahna něčeho, čemu se dá říkat honba za mocí, za mamonem, za přeludem hmatatelného štěstí, i za jinými pozlátky. Má však štěstí a láska, nebo tolerance a porozumění, či slušnost a další kladné lidské vlastnosti hmatatelnou podobu? Nemá.  Jak nám tedy mohly vydržet v našem kolektivu tak dlouho?  Mohly. Zřejmě proto, že nevznikl a není o penězích, není ani o honbě za vidinou a podobných pomíjivých věcí.  Je  o pomoci jeden druhému. Je o péči jednoho k druhému. Je o nehmotných věcech. Proto nám vydržel a snad vydrží i do příštích vánoc, do příští schůzky, do dalšího cvičení. Zkrátka do té doby, kdy si opět řekneme zase jeden rok za námi..

   Dnes jsou tu s námi i někteří z těch co nám rozumí, pomáhají a chápou nás. Žádný z nich, když jsem  přišel požádat o pomoc neměl po ruce žádnou výmluvu, žádný z nich neměl problém říci ano pomůžu a přijdu. A přišli, pomohli, neptali se co za to. Já jim tímto za sebe i za nás všechny moc děkuju. I když je to velmi málo. Chápou a poděkování  hezkou růží přijímají.

  Jak je vidět, tak pochopení, porozumění a láska ze světa nezmizeli. Jsou mezi námi, jenom čekají na to,  až se zdravý rozum postaví do jejich čela a oni začnou mít opět převahu nad lidmi i nad světem.

  Děkuji Vám, že tu se mnou jste i přesto, že to se mnou není jednoduché, že se každou chvíli s někým dohaduji, že dělám dvojsmyslné narážky a někdy i hloupé vtipy, že každou chvíli někoho z  vás provokuji a popichuji.   Pokud jsem se tím někoho dotkl, nebo někomu ublížil, tak mi to promiňte a odpusťte.  Já vím, že mi odpouštíte, že mě rozumíte stejně jako já rozumím Vám.

. Tak hezké svátky a  hodně zdravíčka do dalšího roku Vám, nám a všem co nám rozumi i nrozumí.

VÝZVA

Parkinson Slovácko vyzývá tímto ostatní parkinsonické skupiny, kluby a sdružení, aby se připojili k akci nazvané „Společně za zdolávání těžkostí v boji s Parkinsonovou nemocí“. Vzhledem k současným ne zrovna dobrým mezilidským vztahům s podtextem „ Společně za lepší svět“. Myslím si, že by nebylo od věci, aby si každé místo zvolilo i svůj dovětek.

Ta myšlenka by pomohla zviditelnit  skupinu parkinsoniků, kterých není zrovna málo a podstatně   i zatraktivnit akci Říp. V čem spočívá? Spočívá v tom, že by jednolivé kluby, případně několik klubů sousedních si našlo svůj zajímavý cíl (známý a blízký kopec, známou osobnost, média), která by se do projektu zapojila a po výstupu na určený cíl se prostřednistvím telekomunikačních prostředků spojila internetem, telefonem a poslechla si připravenou zdravici. Jsem přesvědčen, že by tato akce měla úspěch, nebyla tak únavná pro nemocné, byla finančně méně náročná a  zajímavější. Za předpokladu, že by se přidaly skupiny ze sousedních států ve svých oblastech? Co Vy na to?

Naše představa,  návrh jak by se podpůrná akce mohla provést.

  Pro oblast Česka, případně i Slovenska, či Polska.  Jednotlivá sdružení či kluby by si pro svůj výstup zvolily významný kopec či místo na které by vystoupily ve stejný den i denní dobu.  Na přesném čase předem dohodnutém s odpovědnými zástupci klubů nebo skupin by prostřednictvím telekomunikačního zařízení zazněla skladba, která je považovaná za parkinsonickou hymnu a je v české řeči a novém provedení.  ( Parkinson Slovácko již takovou sklabu má. Z anglického znění ji přeložila naše členka Ivana  a nazpívali ji a zhudebnili pro naše sdružení manželé Fučkovi. Problém je v její legalizaci, která je hodně komplikovaná. Věříme, že v současné době jsme s legalizací již tak daleko, že do dubna se nám ji podaří dotáhnout do konce. Pokud se nám to podaří a hymna v tomto provedení zazní, byla by to její oficiální premiéra. Hymna by zůstala vlastnictvím tvůrců a nás jako iniciátorů a objednatelů.  Parkinson Slovácko spolu s  tvůrci by ji věnovali všem parkinsonikům. Všechny kluby a sdružení by ji od nás obdržely po jednom CD  zdarma. ).

  Navrhovaná zdravice, případně výzva či jiná vylepšení by byla společným dílem.

Ze strany SP již padl návrh, že by spojení mezi jednotlivými výstupy mohli zajistit radioamatéři.  Považujeme to za dobrý nápad a nebráníme se mu.  Problém vidíme v čase na přípravu. I když se zdá, že do výročí je dlouho, tak skutečnost je jiná. Je to jako v písni kde se zpívá, "Čas je běžec dlouhým krokem". Několik klubů se k této výzvě postavilo velmi kladně. Pochopili, že tento nápad, tato myšlenka není namířena proti akci, "ŘÍP" nýbrž na její podporu.  Opakuji, že jsem provokoval, ale je pravdou také to, že myšlenka "ŘÍP" se zrodila v mé hlavě a proto jsem si dovolil ji i bez souhlasu  Společnosti Parkinson inovovat (rozšířit). Je pro to více důvodů. Tím hlavním je náš zdravotní stav. Podotýkám, že je to výzva, čili návrh a je na Vás a hlavně na SP jak se k tomu postaví. Zatím je to podlle dopisů předsedy tak, že jsme si moc dovolili.

Z webu on line:

kaldoh

Předmět příspěvku: Napsal: 08. 02. 2008 21:03

národní chrlič Registrován: 16. 06. 2007 23:00 Příspěvky: 790 Bydliště: krc

Tedy nápad to nebyl můj, nevím, kdo byl úplně první, já jsem ho četl 12.1.2008 od edy, cituji: Směřuji k podpoře Výzvy Parkinson 2008. Proč? Už delší dobu se mi honí hlavou jedna bláznivá myšlenka. Ono je jich tam spoustu, ale tato je opravdu bláznivá. Ta myšlenka chce člověka, který by ji dokázal realizovat. Jak, už tu bylo mnohokrát napsáno, je třeba se zviditelnit. Jak? Přemýšlím o tom co udělat ke dni Parkinsoniků? Myslím, že tříštíme síly při zviditelňování se jednotlivými akcemi na den Parkinsoniků. Chtělo by to velkou akci, která by stála za to, aby se jí sdělovací prostředky víc zabývaly. Jeden z nápadů. Dalšími Vás nebudu ovlivňovat. Třeba udělat to po vzoru politiků. V hojném počtu vystoupit na horu Říp. V zastoupení všech klubů v počtu, minimálně jedno obsazené auto, z každého klubu. 17 x 4= není tak málo. A to by bylo, aby se některý politik nepřidal. Nějaký umělec by se také našel a odborná kapacita taktéž. Zdůraznit, jak je těžké pro nemocné vystoupit na horu. K tomu nějaký sál s obědem a přednáškou. Pustit tam pár klipů ze života Parkinsoniků. Myslíte, že by taková akce nezabrala? A ještě se tak pokusit získat pro tuto akci třeba presidenta. __________________________________ Včera s Janem Burianem jsme povídali o mém nápadu, rozhovoru s Parkinsoničkou a výstup na rytmickou horu by do takového filmu docela patřil. Jenže na Lady Parki se nikdo neozývá, to je vlastně aktuálnější, lidi ozvěte se a pište, co by do TV dokumentu mělo přijít - hlaste to i muži ! A výbore i čtenářstvo webu, Slováci taky - tady hlavně nápady, aby měli v TV2 co vyřazovat

Tak tedy zvažte, přijměte či zamítněte.  Vyzval jsem dopisem předsedu SP k jednání. Odpověď  zněla nemám čas, nebráním se, ale nejdříve tak v druhé polovině ledna.  To už je pozdě.  Nejsme proti tomu, aby Ti zdatnější co chtějí jet na Říp ať už z našeho sdružení nebo z jiných klubů  jeli  na Říp.  Já osobně  to zvládám. Zkuste se však podívat do archivu fotografií jak lezli někteří  po 4hodinové cestě utem,nebo také po 15 hodinové cestě autobusem nahoru. Teď je jim o 3 roky víc. Snad by nebyla pro některé  tak náročná cesta na kopec , jako dleká cesta tam a zpět. Jsem přesvědčen, že by tato akce nebyla ani drahá. Záleží jenom na uvážlivosti organizátorů.

   Ještě jednou  podotýkám, že jsme tím akci "Říp" chtěli posílit.  Berte nebo nechte ležet. Je to na Vás.  Času je málo.     Honza/Eda

  Zareaguje někdo na tuto výzvu?

Je tu první oficiální reakce od předsedkyně Společnosti Parkinson Slovenska paní Zuzany Michálkové, která se k výzvě připojuje nejen sama, ale hovoří i za členy společnosti.  Paní předsedkyně podporuje tuto myšlenku i přesto, že nejsou stanoveny podrobnosti, jak by vše mělo probíhat a je pro to aby se o výzvě i myšlence jednalo.

   Pro tuto myšlenku, která by podpořila akci Říp se již před jejím zveřejněním kladně vyjádřily izástupci klubů Ostravy, Olomouce a Brna.  Z  Českých klubů předseda Hradce Králové.  Ze zahraničních spřátelený klub z Polska.

Od Společnosti Parkinson pro Vaši informaci uvádím, že se oficiálně k této myšlence nevyjádřila. Dostal jsem od pana předsedy dopis ze kterého jsem byl velmi rozpačitý. Vím z ústního podání, že na chatu On-line  bylo velké vzrušení. Vzrušení bez informací.  Zkrátka stačí, když  jsem pod něčím podepsán a je mela .  Vím ale, že se tento nápad líbí paní Květě Kánské, Pavlu Kneřovi a ještě několika dalším členům SP.

  Tuto výzvu a myšlenku jsem napsal na náš web z důvodů, které nechci uvádět a také proto, že jako autor nápadu a myšlenky  "Říp" jsem si myslel, že je čas na její inovaci. Přiznávám i to, že byla provokací vůči SP.  Vzheldem k tomu, že již 4 roky probíhá ve stejném stylu a stává se tradicí zaslouží i rozšíření.  Místo zamyšlení nad tím, jestli je dobrá nebo ne. Místo dotazu co to je a jak si to představujeme  zareagovali někteří členové výboru a SP, tak jak jsem očekával  . Stylem přece nebudeme s tím utečncem a malým klukem jednat. Co si to zase dovoluje. Vím, že jsem měl SP oslovit, ale zrovna tak se mohl ze SP někdo zeptat. 

Činnost Parkinson Slovácko o.s. spočívá především v pravidelných rekondičních cvičeních, vedených a koordinovaných školenou cvičitelkou. V pořádaných pravidelných  schůzkách, na které zveme odborné lékaře, odborníky ve věcech sociálních, bezpečnostních a jiných, se kterými se parkinsonik a jeho okolí setkávají. Pořádáme společné výlety, procházky, družební akce se sousedními kluby v České republice i v zahraničí. Brzy  po založení, v roce 2008, jsme si troufli pozvat všechny přátele do Dubňan na sportovně-kulturní víkend, nazvaný Parkinsoniáda. Sportování, pohoda, příjemné tóny slováckých písniček k dobrému jídlu i ochutnávce vín, to vše se zalíbilo tak, že na přání účastníků, už připravujeme reprízy. Nechcete také přijít, přijet?                                                          

Našim garantem je  odborná lékařka - neuroložka MUDr. Marie Hudečková. Přečtěte si více o nás.

Do našeho sdružení  se hlásí nemocní z Hodonínska, ze Slovácka,  i okolních oblastí. Dveře našeho sdružení jsou otevřené pro každého.  Se záměrem zapojit do činnosti zejména nemocné z regionu, rozhýbat je i sebe, dodat si spoléčné odvahy a chuti bojovat s nemocí,  jsme klub zakládali....

Co je Parkinsonova choroba

Parkinsonova choroba, pojmenovaná po anglickém lékaři, který ji počátkem 19. století popsal, je nejobvyklejší degenerativní onemocnění nervového systému postihující miliony lidí na celém světě. Obvykle zaútočí po šedesátém roce věku, ale až pět procent nemocných tvoří lidé mladší než 40 let. U mužů je častější než u žen. Počáteční příznaky bývají mírné, ovšem v průběhu onemocnění se vždy zhoršují. Přečtěte si více o Parkinsonově nemoci.